Naší doménou je síťování napříč celým krajem

Národní pedagogický institut (NPI) má pracoviště ve všech krajských městech. V čem je výjimečné to ostravské, popisuje jeho vedoucí Tereza Krčíková.

V čem jsme dobří?

Naší doménou je síťování, tedy posilování spolupráce s institucemi, které se zabývají vzděláváním. A to napříč celým krajem. Od mateřských, základních a středních škol a jejich zřizovatelů po knihovny, vědecká centra a univerzity. Síťování jsme pojali formou tematických debat, které pořádáme ve spolupráci s Centrem PANT a ostravským magistrátem pro laickou i odbornou veřejnost vždy pětkrát za školní rok. V tom loňském jsme se soustředili například na témata wellbeingu, heterogenních tříd nebo vedení školy.

Jak debaty v ostravském PANTu probíhají?

V publiku bývá kolem osmdesáti lidí, včetně ředitelů škol, které často znám osobně, protože i já jsem bývala ředitelkou na Základní škole a mateřské škole Montessori Ostrava. Některé debaty spolufinancuje město Ostrava. Dříve jsem pracovala na pozici vedoucí strategie a projektů ve vzdělávání na magistrátu a dodnes z těchto širokých kontaktů čerpám. Moderátorkou a dramaturgyní debat je šéfredaktorka magazínu EduRevue Markéta Beková. Na všechny debaty je možné se podívat i na videozáznamu.

Na co se aktuálně chystáme?

Na 9. října plánujeme debatu na téma Uvádějící učitel, což je zároveň vzdělávací program, o který je u nás velký zájem. Pozvání přijalo pět hostů z řad odborníků na danou problematiku, mimo jiné paní Hana Kuzníková, designérka učitelských programů v organizaci Začni učit!, Jiří Ocelka, učitel na Gymnáziu Jana Blahoslava a Střední pedagogické škole v Přerově, pak Jiří Taufer, který je ředitelem ZUŠ Rýmařov, Karel Moric, ředitel ZŠ a MŠ v Ludgeřovicích, a Renáta Zemanová, odbornice na problematiku začínajících učitelů z Ostravské univerzity. Dalším významným projektem, který jsme připravili s Centrem PANT, je série workshopů s divadelními prvky. Jsou určeny pro žáky druhého stupně základní školy a středních škol. Cílem projektu je rozvoj povědomí o osobních hranicích, manipulaci a šikaně. A také posilování komunikačních dovedností. Tento projekt má pozitivní ohlasy jak z řad pedagogů, tak z řad studentů. Jedná se o unikátní kombinaci divadelních technik a přístupů interpretovaných profesionálními herci za účasti psychologa a metodika/pedagoga. Herci skrze krátké tematické stand-upy dokáží autenticky zprostředkovat mezní situace, ve kterých dochází k překračování osobních hranic, ale zaměřují se též na šikanu a manipulaci skrze nejrůznější prostředky, kam spadá i online prostředí. Pod vedením lektorů žáci sami hledají a navrhují možná řešení daných situací.

Čemu dalšímu se věnuje naše pracoviště?

Metodické podpoře ředitelů i učitelů. Dennodenně nás kontaktují vedení škol s prosbami o spolupráci či pomoc. Nevědí si například úplně rady, když chtějí na škole otevřít nový obor anebo zavést širší výuku jazyků. Čili jim pomáháme v oblasti strategií a rozvoje školy. Také často volají s dotazy, jak pomoci sociálně znevýhodněným žákům ohledně financování nebo personálních pozic a jak pomoci začlenit ukrajinské žáky do výuky. A zájem je i o projekt Kompas, na kterém se podílíme s Českou školní inspekcí, s níž máme v našem kraji navázanou výbornou spolupráci. Nabízíme v něm metodickou pomoc ředitelům škol. V minulém školním roce jsme jim například organizovali dvoudenní stáže až v Ústeckém kraji na ZŠ Trmice u paní ředitelky Marie Gottfriedové. Z personálních pozic na našem pracovišti bych ráda zmínila koordinátorku nadání a dále garanty vzdělávacích programů, na které je vždy spolehnutí.

Má naše pracoviště nějaké krédo?

Ano, vztahujeme motto NPI „Aby se děti těšily do školy a učitelé měli tu nejlepší práci na světě“ i na své zaměstnance. Aby chodili rádi na krajské pracoviště Ostrava. Což musím říct, že se nám daří. V minulém školním roce jsme uspořádali společné grilování na naší zahradě, máme i pravidelná odpolední neformální setkávání a já se snažím, aby byly dveře mojí kanceláře vždy pro všechny otevřené.

Z čeho jsme měli radost v loňském školním roce?

Když jsem tady u nás na pracovišti viděla rozjasněné tváře učitelů i ředitelů, kteří odcházeli z nějaké akce s pocitem, že to byl úžasný vzdělávací program a že sem budou chodit rádi a že je u nás příjemné, bezpečné prostředí. A to hlavně na konci školního roku, protože to už je mnoho z nich unavených, až vyhořelých a mají toho takzvaně plné kecky. Ale když přijdou k nám, cítí se zase motivovaní a odcházejí s řadou metodických materiálů pro své žáky a studenty, což jim potom pomáhá v jejich budoucí práci.

Jaké výzvy přináší letošní školní rok?

Těším se na spolupráci se školami, které mají sociálně znevýhodněné žáky, a těch je v našem kraji celkem dost. Já sama se v rámci svého doktorandského studia věnuji sociálně znevýhodněným žákům a zároveň mám i mini úvazek na jedné základní škole, kde tito žáci převažují. Je důležité, abychom my z NPI nebyli jenom takoví ti úředníci od stolu z kanceláří, ale abychom působili přímo v praxi. A pak se těším na studium programu Lídr školy, kde budu sedět s řediteli a budoucími řediteli přímo v lavicích a budu se moci do jejich situace lépe vcítit. Je důležité se vzdělávat, protože když se dennodenně bavím s učiteli, tak mi říkají, že situace ve školách je dnes určitě jiná, než byla třeba před lety nebo před covidem.