Modularizace propojuje teorii s praxí a žákům dodává profesní sebevědomí

Modularizace zní pro mnohé jako složitý administrativní proces. Co byl pro vás hlavní „aha moment“, kdy jste si řekla: „Tohle je cesta, kterou se naše škola musí vydat, i když to dá práci“?

Už když jsme uvažovali o zapojení do projektu Modernizace odborného vzdělávání (MOV), hledali jsme možné uplatnění výsledků projektu a vytvářených modulů zavedením do praxe. Diskutovali jsme nad otázkami „Proč ano? Kde jsme? Co chceme? Co nám moduly přinesou?“ Zlom nastal v okamžiku, kdy jsme věděli, co chceme, a našli i cestu, jak toho dosáhnout. V tomto okamžiku jsme si řekli, že do modularizace jdeme, a jsme přesvědčeni, že má smysl. Naše očekávání spočívalo ve zlepšení spolupráce učitelů teoretického vyučování (TV) a odborného výcviku (OV) , možnostech včasné selekce žáků s menšími předpoklady pro obor a sklonem k neúspěšnosti, minimalizaci rizika neúspěšnosti a předčasného odchodu ze vzdělávání, a třeba i ve zvýšení úspěšnosti u závěrečných zkoušek.

Když se u vás ve sborovně začalo mluvit o modulech, jaká byla první reakce pedagogického sboru? S jakými obavami jste se musela jako ředitelka vypořádat a co nejvíce pomohlo lidi pro tuto změnu získat?

Je pravda, že změny mnohdy nepřináší úsměv na tvářích kolegů. Výhodou pro snazší šíření modulární výuky bylo sdělení, že moduly mohou dobře nahradit již běžně zavedené pololetní ověřování. Následně přicházely obavy z časové a administrativní náročnosti, spojené především s přípravou modulů, jejich zařazením do školního vzdělávacího programu (ŠVP) a následně implementací do výuky. Ano, byly to vícepráce, ale díky úzkému okruhu kolegů z řad učitelů TV a OV, kteří se vzájemně doplňovali, podporovali a spolupracovali, se vize začala formovat a brzy již nebylo cesty zpět. Moduly původní pololetní přezkušování nejen nahradily, ale o mnoho zvýšily i úroveň a rozsah dovedností žáků.

Můžete více přiblížit pozitivní dopady do výuky?

Po náročné práci s přípravou a průběžným laděním času, náplně, rozsahu modulů, pedagogického zastoupení atd. přicházely benefity v podobě motivace žáků a jejich většího zájmu o výuku, v níž dochází k propojení TV a OV, v podobě nižšího počtu zameškaných hodin, intenzivní přípravy na modulové zkoušky. Vidíme i nižší počty žáků s malými předpoklady pro obor nebo nezájmem o obor. Již v 1. ročníku tak dochází ke včasnému odhalení problémů, kdy se žáky řešíme případný nezájem nebo i to, že obor jen velice obtížně zvládají a hrozí riziko jejich neúspěchu ve vyšším ročníku. Těmto žákům pak nabízíme jiné obory vzdělání. Takové pojetí považujeme za komplexní vzdělávání nejen s propojením teoretického a praktického vyučování, ale zejména s propojením počátečního a celoživotního vzdělávání.

Charbulka je obrovská škola s více než 200 pedagogy. Je modularizace luxusem pro velké školy, nebo byste ji doporučila i menším školám s menším počtem oborů?

Menší školy s menším počtem oborů mohou prostřednictvím modulové výuky vyučovat úplně ve stejném duchu jako škola naší velikosti. Výhodou je nižší počet kolegů, možnost mnohem užší spolupráce. Záleží na vlastním pojetí modulární výuky – modularizaci je možné uchopit různými způsoby, každý do toho může vnést něco nového, inspirativního a posunout poskytování vzdělávání o kousek dál, jít s dobou, požadavky potenciálních zaměstnavatelů implementovat i do modulů, s moduly neustále pracovat, rozšiřovat je, přizpůsobovat reálné praxi a podle potřeb i aktualizovat.

V případové studii uvádíte, že moduly probíhají v teorii i praxi současně. Jak se vám daří koordinovat desítky vyučujících, aby obrazně řečeno táhli za jeden provaz a učivo na sebe skutečně časově navazovalo?

Moduly probíhají v těsné návaznosti nebo i současně, závisle na obsahu a specifikách oborů. Mezi učiteli TV a OV musí fungovat dobrá komunikace. Pomáhají společně vytvořené a sdílené dokumenty, výstupy v návaznosti na naplnění výsledků vzdělávání v souladu s ŠVP, společné hodnoticí tabulky, předem stanovený časový harmonogram modulových zkoušek, pravidla pro pololetní uzavírání klasifikace atd.

Změnila modularizace způsob, jakým učitelé a učitelky přistupují k výuce? Jsou nyní spíše průvodci modulem než klasickými vyučujícími před tabulí?

Modularizace u nás výrazným způsobem nezměnila způsob přístupu k výuce. Spíše nabídla komplexní uchopení dílčích témat a změkčila obsah těchto témat pro jejich lepší pochopení, dovednosti a uchopení ze strany žáků.

Můžete uvést příklad z výuky konkrétního oboru, kde je efekt propojení teorie a praxe díky modulu nejvíce vidět?

Například u oborů Cukrář a Pekař mají žáci lépe zafixované technologické postupy z teorie, propojují se jim souvislosti, čímž snadněji prokazují své dovednosti v OV. Již nemusí vzpomínat, co, jak, proč, a soustředí se více na „ruce a technologická zařízení“.

Modulová zkouška je vnímána jako milník. Jak žáci reagují na to, že nedostávají jen známky na vysvědčení, ale získávají certifikáty o dovednostech? Vidíte rozdíl v jejich profesním sebevědomí?

Na základě získaného certifikátu jsou mnozí žáci na sebe pyšní a vědí, že učit se má smysl. Jejich profesní sebevědomí po malých krůčcích roste. Modulové zkoušky jsou prvními zkouškami, které žáky postupně, pozvolna připravují na závěrečnou zkoušku, která je pro ně tak méně neznámá a mnohem méně stresující.

Co se děje ve chvíli, kdy žák modulovou zkoušku nesplní ani na třetí pokus? Jak s takovým žákem – a jeho rodiči – pracujete a jak vám v tom modularizace pomáhá při kariérovém poradenství?

Pokud žák napodruhé nesplní modulovou zkoušku, je kontaktován rodič a je obeznámen s tímto stavem a hrozící neúspěšností v rámci posledního, třetího pokusu. Naplnění výsledků vzdělávání v souladu s ŠVP je vázáno na úspěšné splnění modulu a modulové zkoušky. Průběžně je podle potřeby žákům nabízena pomoc školního poradenského pracoviště a spolupráce kariérového poradce, který rozebere se žákem situaci, nabídne možnosti řešení pro případ neúspěšnosti. Tato spolupráce se velmi osvědčila.

Máte zkušenost, že by modularizace pomohla udržet ve vzdělávání žáky a žákyně, kteří by jinak ze systému předčasně vypadli?

Na tuto otázku přímo odpověď neznám. Snažíme se realizovat veškeré možné kroky pro to, abychom žáky v systému poskytování vzdělávání udrželi, předčasně neodcházeli, a to není pouze a jen modularizací výuky, i když určitě zde má i svoji nezastupitelnou roli.

Jak na certifikáty o absolvování modulů reagují zaměstnavatelé, například vaši partneři jako Globus nebo hotely? Rozumí tomu, co jim žák či žákyně v portfoliu přináší, nebo je musíte „učit“, jak s těmito výstupy pracovat?

V rámci setkávání se zaměstnavateli se snažíme šířit povědomí o vydaných osvědčeních a možností jejich využívání v praxi, upřesňujeme obsah a rozsah certifikátů, jež jasně popisují výsledky vzdělávání, potažmo i možnou uplatnitelnost žáků pro dílčí výkon činností.

Zapojujete sociální partnery přímo do revizí obsahu modulů? Pokud ano, jaké podněty z reálného trhu práce se vám díky tomu podařilo do ŠVP včlenit?

O intenzivním zapojení nelze mluvit, ale konzultace k modulům probíhají průběžně v rámci sledování nových trendů a jejich zařazováním do výuky, stejně jako možnosti začleňování nových technologických zařízení a postupů do výuky a z toho vyplývající nutnost revize modulů, případně vytváření nových modulů.

Jak moc náročné je udržovat modulárně uspořádané ŠVP aktuální? Máte na škole určený konkrétní tým nebo roli – například koordinátora modularizace, který na to dohlíží?

Udržovat ŠVP v rámci modularizace není nijak náročné, a to tím, že moduly vycházejí nebo jsou součástí dílčích tematických celků. V ŠVP nejsou konkrétně popsané, aby nebyly příliš zavazující, ale jsou popsané tak, aby nabízely prostor pro inovace bez nutnosti velkých vnějších zásahů do ŠVP.

Kdybyste měla jmenovat jednu jedinou věc, kterou modularizace ve vaší škole prokazatelně zlepšila, ať už v klimatu, výsledcích, nebo pověsti, co by to bylo?

Nelze říci pouze jednu věc, protože klima, vztahy, výsledky i pověst spolu úzce souvisejí. A troufám si říct, že právě tyto faktory se zcela jistě i zlepšily.

Co byste vzkázala ředitelům a ředitelkám, kteří o modularizaci uvažují, ale děsí je ten krok do neznáma. Čím mají začít, aby se v tom neztratili?

Nebát se změny, i když bude na počátku u kolegů vyvolávat obavy. Vědět, co chci, přesvědčit o tom sebe i ostatní, a hlavně motivovat kolegy tak, aby myšlenku modularizace sdíleli. Radost z úspěchu se pak určitě i dostaví. Uchopte modularizaci tak, abyste v ní viděli zásadní přínosy a nastavili si ji natolik jednoduše, aby vás netrápila, ale byla vám oporou.